úterý 15. ledna 2013

Moderní látkové pleny - ekologická, zdravá a levná varianta

Dovolím si dnes převzít příběh jedné maminky, která se rozhodla místo klasických jednorázových plen (které letos, v roce 2013, mimochodem zdražili o 7%) používat klasické "látkovky". Vlastně... dnes už zase tak "klasické" nejsou. Naštěstí postupem času změnily svůj "design" a přebalování s nimi je nejen levné, ekologické, zdravé a šetrné k pokožce miminka, ale také velice rychlé a jednoduché :-)

Proč jsem se rozhodla pro látkové pleny?
 
Ještě před pár lety jsem si myslela, že papírové jednorázové pleny jsou úžasný vynález a že je obrovská škoda, že už naše maminky a babičky neměly možnost tuto vymoženost využívat. Dnes, kdy  mám roční dcerku, už si to nemyslím a jsem naopak ráda, že jsme všichni dříve jako děti mohli vyrůstat „v bavlnce".

Za pohodlím maminek, které nemusejí prát a sušit papírové pleny a za tolik reklamovaným suchým zadečkem našich spokojených miminek, je jedno velké ALE. A tím je zdraví našich nejmenších. Stačí si zjistit, z čeho jsou papírové pleny vyráběny. Většinou se skládají  z propustné fólie, nejčastěji polypropylénu, z nepropustné fólie (polyetylénu), nasákavé vložky (většinou jde o buničinu, doplněnou gelovým absorbérem na bázi polyakrylátů), lepicích pásků a gumiček. Všechny tyto chemické látky se při kontaktu s močí dostávají do tělíčka miminka. Navíc gel, který papírové jednorázovky obsahují, sice absorbují tekutinu, takže je miminko v suchu, ale tento gel také zahřívá a tím může dojít k přehřívání pohlavních orgánů dítěte, což je nebezpečné hlavně u chlapečků. Když jsem si představila že v těchto plenkách by moje miminko mělo strávit skoro 2 roky života, okamžitě jsem řekla NE a začala hledat informace o látkových plenách.

Po pár minutách čtení na internetu jsem byla příjemně překvapená, že nejsem sama, kdo se chce papírovým plenám vyhnout velký obloukem, ale hlavně, že jsou dnes k dostání velice moderní látkové pleny. Dnešní látkové pleny se vyrábějí z přírodních surovin - často i v BIO kvalitě -  jsou prodyšné a umožňují tak zdravější způsob přebalování miminka. Tvar a technika přebalování podporují široké (abdukční) balení, které vám určitě doporučí každý lékař pro zdravý vývoj kyčlí vašeho miminka. Látkové  pleny používají materiály a technologii, která odvádí vlhkost od zadečku směrem ven z plenky. Většina z „látkovek" vypadá podobně jako jednorázová papírová plena, zapíná se na patentky nebo na suchý zip, takže přebalování je opravdu jednoduché. Jediný rozdíl je v tom, že pleny nedáte do koše, ale vyperete je. Moderní látkové pleny se nežehlí, takže opravdu stačí vyprat, pověsit a pak poskládat.

Látkové pleny navíc šetří životní prostřední, protože při používání papírových plen vyprodukuje jedno dítě  během svého plenkového období více než 1 tunu nerozložitelného odpadu! Vezmeme-li v úvahu, kolik dětí se denně narodí, je alarmující otázkou,  kde budeme za pár let tento odpad skladovat. Jako rodiče chceme  pro své děti jenom to nejlepší, ale často si neuvědomujeme, že i čisté a zdravější životní prostředí, které tu pro naše děťátka díky našemu šetrnému chování vytvoříme, bude pro ně velikým darem!

Velice příjemným zjištěním pro mne bylo, že pokud budu „látkovat",  mohu také ušetřit poměrně značnou finanční částku Počáteční jednorázová investice do „látkovek" je sice vyšší, ale vrátí se vám již během prvního roku dítěte.


Pro názornost uvádím i několik čísel:


Látkové pleny
Jednorázové pleny
Počáteční jednorázový nákup látkových plen
6000 - 9000 Kč
xxxxxxxxxxxxx
Svrchní kalhotky (větší velikost)
cca 1 000 Kč
xxxxxxxxxxxxx
Nákup jednorázových plen
(za měsíc)
xxxxxxxx
800 - 1 000
Praní (rok)
1 000 (mýdlové ořechy)
xxxxxxxxxxxxx
Náklady: 1. rok
8 000 - 11 000 Kč
9 600 - 12 000 Kč
Náklady: 2. rok
1 000 Kč
9 600 - 12 000 Kč
Náklady za 1 plenkové období (2 roky)
9000 - 12 000
19 200 - 24 000 Kč

Znám plno maminek, které látkovým plenám úplně propadly a stále zkoušejí a nakupují něco nového, takže  peněz ušetřily o něco méně. Údaje v tabulce jsou samozřejmě orientační a není zde počítáno s energií a vodou u látkových plen, ale pokud si vystačíte s jednou látkovou výbavičkou, ušetříte zaručeně. Pokud plánujete více dětí, pak můžete ušetřit samozřejmě ještě více.

V dnešní uspěchané době se každý snažíme ulehčit si všechno, co se dá, a je to tak i v případě péče o dítě. Pro celou řadu maminek je nepředstavitelné, že by měly pleny prát a věšet, když už celý den běhají okolo miminka. Z vlastní zkušenosti ale můžu říct, že to zase taková zátěž není a že pro zdraví svého miminka velice ráda obětuji denně pár minut svého času pro praní zdravých látkových plen...

Zdroj: miminatura.cz


Rada na závěr: Pokud byste si rádi pořídili svou první plenkovou výbavičku, využijte na ni slevy, nebo pokud se stále ještě látkových plenek bojíte, za pár korun si je můžete také vyzkoušet :-)

Přírodní mýdlo - malý velký zázrak

Také patříte mezi ty, kteří dávno mýdlo odepsali a místo něj vám na vaně trůní sprchový gel? Nebo si už dokonce vůbec nedovedete představit, že byste svou pokožku vystavili působení klasického mýdla, a tak jste jej i na umyvadle nahradili tím tekutým? Možná to však byla chyba...



Lidí, kteří dnes používají pevné mýdlo a myjí si jím celé tělo, je skutečně už menšina. Vlastně se není ani čemu podivovat, když se na nás někdy v 90. letech ze všech stran vyřítily reklamy, které nás upozorňovaly na nebezpečnost jiného než neutrálního pH 5,5. Toto pH se blíží mírně kyselému ochrannému plášti naší pokožky, a tak není divu, že se mírně alkalické mýdlo s hodnotami okolo 7–8 pH dostalo na okraj spotřebitelského zájmu. Zkrátka a dobře mýdlo dostalo nálepku – díky vysokému pH pokožku vysušuje. Koneckonců všichni přece cítíme ten mírně svíravý pocit po umytí, což je toho jasným důkazem… 

Ovšem všechno to jsou jen nepodložené fámy, stejně úspěšně dnes světem obíhá teorie o překyselení organismu, kdy je naopak vhodné sytit organismus vším alkalickým, tudíž i mýdlem. To, že mýdlo je skutečně zdraví prospěšné, však není způsobeno jen jeho alkalickou podstatou, ale také tím, jaké ingredience se pro jeho výrobu používají. Ono... není mýdlo jako mýdlo. "Chemické koktejly" alias mýdla (ale i sprchové gely) z běžných drogerií se dnes pro mytí skutečně nedoporučují. Najdete v nich především ropné deriváty, průmyslově vyráběné chemické tenzidy (agresivní saponáty jako je např. Sodium Laureth/Lauryl Sulfate, který obsahuje téměř každé mýdlo a sprchový gel, aby dobře myl a čistil), parabeny, stabilizátory, chemické vůně či barvy a další látky. Přírodních látek v nich najdete opravdu poskrovnu. Jestliže tam už nějaké jsou, tak většinou pouze v 1% zastoupení (to aby se zřejmě neřeklo)...

Oproti tomu existují mýdla zcela na přírodním základě a z čistě rostlinných surovin. U nich žádný "Sodium Tallowate", což je sůl z hovězího loje, na předním místě nenajdete...  Přírodní mýdla mají také další přednosti než pouze to, že neobsahují zvířecí produkty. Nejen že pokožku nedráždí a nevysušují, jestliže je však poctivý výrobce malinko přetuční a přidá do nich další výživné složky a oleje, mohou mít na rozdíl od klasických mýdel a sprchových gelů také terapeutické účinky. Je to vlastně zcela jednoduché, jestliže mýdlo neobsahuje žádné potencionálně agresivní chemické složky, pak zejména citlivá, alergická a ekzematická pokožka nemá na co reagovat, a tak se postupně léčí a dává dohromady. A když mýdlo navíc ještě obsahuje spoustu bylinek, esenciálních olejíčků, kvalitních olejů například i v bio kvalitě a dalších léčivých složek jako je med nebo kozí mléko, tak si naše pokožka doslova lebedí...

A na co všechno lze takové přírodní mýdlo vlastně použít? Především jako denní mycí prostředek na celé tělo, ale také na praní (kostku na ruční praní, mýdlové vločky přímo do bubnu nebo si lze za pomocí prací sody vytvořit tzv. mýdlový sliz), na vlasy (tzv. tuhé rostlinné šampóny) a vynikající je přírodní mýdlo i na citlivou a jemnou dětskou pokožku.

Nejlepší a nejlevnější variantou je samozřejmě domácí výroba mýdla. Pokud si však sami mýdlo vyrobit netroufáte, zavítejte do království mýdel: www.mydloteka.cz , kde najdete jak ručně vyráběná mýdla česká, tak i ta zahraniční...



Příroda - mezi pravdou a lží...

Možná ani nemusíte být filosofy, abyste znali slavné podobenství o jeskyni, které nám ve své sedmé knize Ústavy zanechal myslitel Platón. Jestliže jej náhodou neznáte nebo jste o něm slyšeli pouze letmo, zde je jeho krátké shrnutí:

"Pomysli si lidi jako v podzemním obydlí, podobném jeskyni, jež má ke světlu otev­řen dlouhý vchod zšíři celé jeskyně; v tomto obydlí již od dět­ství žijí spoutáni na nohou i na šíjích, takže zůstávají stále na témže místě a vidí jedině dopředu, ale nemohou otáčeti hlavy, protože jim pouta brání; vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň a uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni jest nahoře příčná cesta, podél níž si mysli vystavěnou zídku na způsob přepážek, jaké mívají před sebou kejklíři a nad kterými ukazují své kousky." (Ústava, 1996, s. 213) Za touto zídkou chodí lidé a nosí různé lidské výtvory ze dřeva, z kamene, podoby lidí a zvířat. Někteří nosiči mluví. Spoutaní vězni mohou však pouze spatřit stíny nošených věcí, které se odrážejí na stěně jeskyně. Toto sledují celý svůj život a na základě pozorování dospěli k přesvědčení, že jimi viděné věci jsou skutečné. Viděné věci popisují a dávají jim jména... 

O čem to však vypovídá? Nejsme i my, dnešní lidé, veskrze vzato právě takovými "vězni jeskyně" či dnešními slovy řečeno "pasivní konzumenti" všeho, co slyšíme, vidíme nebo vnímáme skrze reklamu a média? Možná i my jsme tak trošičku pohodlně usazeni na svých jeskynních židlích a nechceme otočit hlavu, abychom náhodou nespatřili něco mnohem skutečnějšího než jsou pouhé stíny promítané na stěnu jeskyně. Je-li tomu tak i dnes, má pro nás Platónovo poselství stále aktuální význam...

Co ale teď? Představme si tedy spolu s naším filosofem, že je jeden z těchto jeskynních obyvatel náhle donucen vstát a ohlédnout se za sebe. Ba co horšího, je vláčen až ke vchodu do jeskyně a musí se poté v bolestech dívat na sluneční světlo. Chvíli mu trvá, než si na něj zvykne a nevyhnutelně si uvědomí klamnost  a odvozenost světa, ve kterém dosud přebýval... 

A tak je tomu i s námi. Po počátečním šoku ze všeho, co jsme s jistotou a neomylností pokládali za nejskutečnější skutečnost, k nám postupně promluví poselství pravdy. Pamatujete si ještě na to, jak vám rodiče se smutkem v hlase poprvé oznámili, že vlastně žádný Ježíšek neexistuje a dárky vám pod stromeček nadělili sami? Poprvé jste si možná, byť ne ještě zcela zřetelně a se vší jasností, uvědomili, že pravda někdy dokáže pořádně bolet a tížit...

Jak s touto pravdou však naložíme, záleží již zcela jen na nás samotných. Můžeme se ji snažit ignorovat, ale lze také tiše vstoupit do jejího hájemství a nechat se intuitivně či odborně vést a klestit si svou vlastní cestu. Ačkoliv víme, ža tato cesta je nekonečná, odměnou nám může být to, že po ní alespoň kráčíme... 

Stejně tak je tomu i s námi a naším vztahem k přírodě. Celý život je možné s ní pouze žít "na hromádce", dlít vedle sebe, sem tam se například při výletech na kopce nebo při plavání v moři s přírodou letmo setkat... Tento vztah bude zcela naší zkušeností, a tedy i naší skutečností, světem, který pokládáme za samozřejmý a intuitivní. Bude to však také svět a příroda, která se nám promítá pouze jakoby na stěnu naší podzemní jeskyně.

S přírodou ovšem můžeme žít i jinak, někdy se říká "v sepětí". Zprvu budeme tento vztah považovat za krutý, budeme se cítit být přírodou ovládáni a nuceni k věcem, do kterých se nám nechce (např. třídění odpadu). Ale možná záhy zjistíme, že ačkoliv je tento druh vztahu náročnější, je pro nás v konečném důsledku také přínosem, obohacením a zcela novým, nepoznaným světem, který našemu životu dodává nový rozměr, hloubku a pocit jakési zvláštní sounáležitosti se vším živým...

Stačí si tedy jen vybrat a věděl to již dávno před námi i Platón - žít v jeskyni, nebo žít v pravdě...